Šálek s podšálkem - Madony
Související produkty
Detailní popis produktu
Balení 1 osoba / 2 díly: 1x šálek s podšálkem
šálek - 0,2l
podšálek - 190 cm x 160 cm
Balení: luxusní
Zvolený jednoduchý porcelánový tvar šálku válce si vyžádal malby madon převést výřezem z obdélníku do oválu. Plochu šálku pojednat pásem – „podkladem“ s
dekorem, typickým pro pozadí figurálních kompozic gotických deskových maleb. Tyto byly často polychromované plátkovým zlatem. Často se jednalo o dekor ražený, tvořící jemný reliéf se zatřenou barvou do hloubky. V tomto duchu vznikl podklad pro každý šálek odlišný - odpovídající barevnosti malby konkrétní madony. Válec šálku ve vztahu základny k výšce, tvoří v nárysu obdélník. Podšálek k danému šálku by tak mohl být ve svém půdorysu kruh, nebo ovál. Ovál
byl upřednostněn, aby šálek byl ve své podstatě solitérem, stojícím na podšálku a to jakémkoli místě, tvořící volnou kompozici. Pro podpoření tohoto záměru byl zvolen dekor nekopírující tvar podšálku, nýbrž dekor tvoří „výsek“ evokující „ubrousek“. Toto řešení umožnilo výtvarné řešení pro text s názvy madon. Tvar šálku a podšálku je jednoduchý, současný, nesnaží se o napodobení, či kopii historických tvarů. Tvar je ve své podstatě pouze napnutým plátnem pro malíře, nebo
lépe plátnem pro projekci obrazu. Současný porcelánový design šálku a podšálku s dotekem gotického odkazu - to byl původní autorský záměr. Miroslav Páral
V Čechách se dochoval jeden z nejbohatších souborů deskové středověké malby v Evropě. O zbožnosti našich předků svědčí četné obrazy Madon. Nejvíce se
jich dochovalo ze 14. a 15. století. Jako motivy pro porcelánové hrníčky byly zvoleny ty nejvýznamnější. Nejstarší z nich je Madona Mostecká (kol. 1340, Národní galerie v Praze), pocházející pravděpodobně z kláštera magdalenitek v Zahražanech u Mostu. Má ještě byzantizující rysy (oblečený Ježíšek, Maria má maforium), ale inovací je ptáček- stehlík, v rukách Krista, jenž poukazuje na Kristovo utrpení. Stehlíka v ruce drží Ježíšek také na Madoně z Veveří (kol. 1350, Diecézní muzeum v Brně). Panna Maria je zde již představena jako Královna nebes (Regina coeli) s královskou korunou na hlavě. Její královskou hodnost zvýrazňuje červený plášť. Madonu patrně objednal pro hradní kapli královského hradu Veveří buď Karel IV. nebo jeho bratr, markrabě moravský Jindřich. Z klášterního kostela cisterciáků zv. Aula Regiae na Zbraslavi, jenž sloužil jako pohřebiště posledních Přemyslovců, pochází Madona Zbraslavská (kol. 1350, Národní galerie v Praze). Madona je oblečena do modrého pláště a má podobně jako Madona z Veveří královskou korunu a Ježíšek drží ptáčka. Navíc má Madona na prstu prstýnek, což na ní poukazuje jako na mystickou nevěstu Kristovu. Obraz s velkou pravděpodobností věnoval k hrobu své matky Elišky Přemyslovny, pohřbené ve zbraslavském klášteře, Karel IV. Madona vyšehradská zv. Dešťová (po 1355, Národní galerie v Praze ) s velkou pravděpodobností pochází z klášterního kostela Zvěstování Panně Marii, který patřil servitům. Na Vyšehrad se dostal až na konci 16. století. Jde o Madonu typu dellUmiltá, tedy Panny Marie Pokorné, která sedí na zemi, okolo hlavy měla 12 hvězd, což jí ztotožňuje s apokalyptickou ženou, pod nohami má obrácený půlměsíc – symbol Mariina Nanebevzetí. Panna Marie je zobrazena také jako kojící (Maria lactans, Galaktotrofúsa). Malíř, který obraz vytvořil, se inspiroval obrazem Bartolomea
Camoglia z roku 1346 v Neapoli. V Čechách na konci 14. a na počátku 15. století byla velká úcta vzdávána dvěma mariánským obrazům, Madoně Roudnické od
Mistra Třeboňského oltáře (kol. 1380, Národní galerie v Praze) a Madoně Svatovítské (kol. 1400, Národní galerie v Praze). Madonu Svatovítskou objednal buď
kancléř krále Václava IV. a pražský arcibiskup Jan z Jenštejna před rokem 1396 nebo pravděpodobněji Oldřich Zajíc z Hazmburka , bratr pražského arcibiskupa
Zbyňka Zajíce z Hazmburka, jenž zemřel roku 1411. Jde o vyobrazení nekorunované Panny Marie, která drží diagonálně umístěné tělíčko nahého Krista. Kristova nahota je poukazem na eucharistii či na Krista jako „nového Adama“. Svou formální vytříbeností se Madona Svatovítská stylově hlásí k tzv. Krásnému slohu, který ovládal umění v Čechách kolem roku 1400. Obraz je zasazen do dřevěného rámu zdobeného reliéfně provedenými polopostavami sv. Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele, čtveřice andělů, českých zemských patronů: sv. Václava, sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa. Rám vyřezali synové Petra Parléře tzv. Junkeři pražští. Madona z Kamenného Újezda (1450-1460, Alšova jihočeská galerie) byla v období baroka uctívána jako obraz milostný ve farním kostele Všech svatých v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Jde o devoční kopii Madony doudlebské, která typově vychází z milostného obrazu Panny Marie Piekarské (PiekaryŚląskie v Horním Slezsku) uloženého v katedrále v Opole. Jde o byzantizující typ Madony Hodegetrie s tím rozdílem, že Ježíšek nedrží svitek (logos), ale knihu. prof. Jan Royt
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.